Výlet čtvrtý, aneb jak se chlastá na jihovýchode.

Den 1

Jmenujeme se FROHOŠ, protože Smatana radši bubnuje kočovným cikánům, kteří jezdí s cirkusem. Asi se mu tam zalíbila nějaká cikánka. Začali jsme v Praze, kde taky jinde. Měli jsme 2 hodiny času do odjezdu vlaku, tak jsme šli navštívit 7 Havranů. Tam jsme strávili 2 hoďky a razili jsme na vlak. Ten jsme stihli jen taktak a tak už tam nezbylo místo na sezení. Museli jsme si sednout k hajzlům. (když jsme měli lístek až do ňuká prdele za Jihlavou, vystoupili jsme v Kutný Hoře. Vrátili sme se zpátky motorákem do zastávky Kutná Hora – město, kde jsme si dali sváču u kostela Sv. Jakuba. Pak jsme se zamíchali do skupiny turistů a zadáčo prošli expozici havířského muzea a v doktorských pláštích, s přilbou a baterkou jsme prošli starý štoly. Nejužší místo je 40 cm, nejnižší 120 cm. Všichni vyšli zdravý. Nejvíc vysmátý jsme my, protože jsme ušetřili zhruba 120 Kč každém. Pak naše kroky vedly za dalšími památkami. Chrám sv. Barbóry se nám také líbil a líbilo se nám i v hospodě U Barbory, kde byl krásný výhled na chrám. Poté jsme pokračovali na nádraží. Bohužel vlak nám jel až za hodinu a půl, a proto jsme opět zamířili do hospy obsluhoval nás Magic (made in Wietnam). Poté jsme se vlakem přesouvali směrem do Havlíčkova Brodu. Celí vyprahlí jsme opět zašli do Nádražní restaurace. Když nás přemluvila, že už by mohla zavřít a po doporučení dalšího NON-STOPU jsme se přesunuli dále. Den předtím prý na nádraží okradlo 10 bezdomovců 1 chlápka. Došli jsme do toho „NON-STOPU“, kde bylo hrozně moc pohárů a trofejí z šipek. Tam si k nám přised jeden ožralej řupoň. Sbíral starý náckovský uniformy a zbraně. Doma mu překážel jeden Kalašnikov, tak nám ho nabízel za pětadvacet kolíků. Po delší době nás vrchní opět rychle dopít, protože zavírali. Odešli jsme teda hledat místo na spaní… Našli jsme golfovém trávník u nějaký firmy. 

Den 2

Spali jsme bezvadně, ráno nás probudil zahradník, kterej zalejval ten trávníček, ale byl v pohodě. Po snídani jsme nakoupili starej sejra za 13 Kč, jedl ho jen OH, pak jsme navštívili místní bezdomovce na nádraží, na jejich flecích jsme se večer hezky vytoaletovali. Teď sedíme v tipsportbaru. Vsadili jsme si na naprostý tutovky a teď budeme jenom čekat na výhru. Přesunuli jsme se na nádraží směrem do Okříšek, což byl náš původní směr (stále jedeme na původní lístek…!). Teďka dřepíme v nádražní hostě a čekáme na smažák s hranolkama. Je to cenová skupina III. Pomalu se začínáme bát, co nám přinesou..:) Je vidět, že cenová III. skupina není pro nás bohaté mladé muže. Bylo to zvláštní jídlo. Nechápu jakože stejný pivo (Rebel) chutná všude jinak. Tady asi hnije potkan v trubce. Ujet nám vlak, tak pojedem dalším. Na nádraží jsme potkali mnoho zajímavých osobností havlíčkobrodského showbyznysu např.: Pán prdů, společenstvo prdu – pěkně vysojkoval OŠ ve vestibulu na nádraží, dále chlupatý telefonista od popcornu. 
Pomalu jsme se přesouvali na vlak do Jihlavy. Úspěšně jsme dorazili a vrhli jsme se za kulturou. Trolejbusem jsme dorazili na náměstí, dali jsem si pivo v radniční restauraci, kde měli výborný křesílka. Kultura spočívala v návštěvě místních katakomb, kde měli svítící stěnu a tajemného ducha. Během 30minutové návštěvy katakomb jsme stihli vypít flašku.
Průvodkyně nás všechny vyděsila, Fráňu si zvěčnila na stěně a začali jsme hledat další hospu.

OH nás zatáh do hospody s cikánem, kterej si hrál na barmana. Pouštěl nám tam cigo-songy a leštil svůj stříbrnej řetěz
Náhodou ten cigoš byl v pohodě, zvlášť když mi na záchodku nabízel letní brigádu.
Pak jsme se vrátili na Hlavní nádraží v Jihlavě. Během cesty sme si stihli koupit láhev toho nejlepšího šampáňa za 49, 90 ,-- . A také 0,7 l jablíčka. Valili jsme dále do Okříšek. V Okříškách na nádraží jsme si udělali dvě wietnamské polévky. Nažrali jsme se a šli hledat nějakou knajpu. Našli jsme. Byla to pizzerie. Zasedli jsme poslední 3 místa. Když přišla číšnice, tak nám hned na stůl dala misku starejch krackerů. Zeptal jsem se jí ze strachu kolik stojí pivko. S omluvným výrazem řekla „Starobrno 10 za 15 Kč“, asi si myslela, že je to pro nás moc drahý, ale my jsme přeci bohatí Pražáci, kluci stěhováci. A tak to tu rozjíždíme. Dostáváme zadarmo další slaný krekry a zkoušíme všechny druhy piva – hlavně jihlavskej Ježek bodne!
3. miska krekrů už nám moc nejede. OH se tý blondýnečky zeptal, kde se dá spát. Nakonec jsme skončili pár kroků od hospody na takovym náměstíčku. Otevřeli jsme náš šampus Noblese, byl hned v tahu.

Den 3

Ráno od 8 pařilo slunko a všichni traktoristi na nás koukali jak na zjevení. Šli jsme najít rybník, abychom si mohli vymejt plíseň z prdele. Rybník sme nenašli, a tak jsme zavítali do Hospy na nádraží. OH – já jsem si dal 0,3 točený limonády a pivo. Udělalo se mi ňák po tom nealku divně. Tak sem šel na procházku. U nádražních hajzliků sem si řek prima nápad a vešel jsem dovnitř. Šílenej smrad co tam byl to ze mě všechno vyklopil (2 x). Teď sedíme za hajzlama a děláme si dobře brabcové. Maso jsme si museli vzít do vlaku, protože lihovej vařič není tak rychlej, jak jsme čekali. Maso bylo opravdu chutný a ten sulc kolem ještě víc. Vlak nás vyplivnul v Jihlavě a my jsme měli asi hodinu do odjezdu. Rozhodli jsme se, že uděláme prohlídku města. Nasedli jsme do trolejbusu, kterej nás dovez k Delvitě, nakoupili jsme chleba, pití a zmrzliny a rychle jsme nasedli do jiného trolejbusu. Jenže to byla chyba. Řidič nás provez po celym městě a nejodlehlejších předměstích a díky tomu jsme nestihli vláček do Světlý nad Sázavou. Jeli jsme teda dalším vlakem do Havlíčkova Brodu. Ve vlaku si OH sundal boty a byla klika, že ve vlaku jsme byli sami. To nebylo lidský, ale zvířecí. Jinak teď sedíme v HB zase v tý Fortuně baru jako včera ráno. Naštěstí tu pouštěj kvalitní muziku. VLASTO TY PIČO…
OŠ si došel na toaletu se vysrat, ale když měl dosráno, tak zjistil, že na wc něco chybí. Ano, byl t toaletní papír. Co teď? Řekl si a roztáh prde. Napadlo ho použít lístky a účtenky, díky nimž si mohl vyškrábnout zbytky hoven z prdele. Doufám, že si o tom aspoň umyl ruce.
OŠ bezvadně zapadl do Mlejn baru v HB, protože tady lejou pivo po zákaznících. Ta kurvička na mě (MF) zvrhla celý pivo – musel sem si vyměnit ponožky i boty. Hlavně, že má v pořádku make-up: Kráva jedna, nejradši bych jí rozkopal zuby. Přesunuli jsme se do šipka baru, zahráli jsme si pár songů z jukeboxu, dali jedno pivo a razili na nádraží do hospy za Renátou. Ale Renáta si nás už nepamatovala. Potkali jsme zde místního štamgasta, kterej si ustřík do textilu tak, že měl hnědý i triko, tak nás tiše opustil. Dali jsme si polívku a šli na vlak do Světlý. Ve Světlý to fakt žilo, ale nechtěli nás pustit do vybrané společnosti místních celebrit. Tak sme šli do baru U Šímy – Ondrové měli 2 piva a já (MF) dvě coly. Seděli jsme venku a mohli jsme sledovat místní frajery. Z baru jsme šli hledat náš nocleh, nejlepším se ukázal prostor před místní sklářskou školou.

Den 4

Ráno jsme měli 2 čínský polívky, ale OH se v půlce naší hostiny rozhodl, že to vyvrhne ke stromku a pochvaloval si, že ty nudle neškrábou v krku. Pak jsme vyrazili na nádraží. Vybrali jsme si, že pojedem do Čáslavi. Vlak nám jel až za dlouho, a tak jsme se šli vykoupat. Rybníky byly krásné. Plně sraček. Naštěstí jedna pani na kole nás poslala dál, že se tam dá i koupat. Byl sice také posraný, ale ne tolik. Koupali se v něm i lidi. A tak jsme to zkusili. Pak jsme si dali dva tuňáky s chlebem. Ani sem nezvracel (OH). Šli jsme na nádraží a opustili jsme Světlou n./S. Valili jsme do Čáslavi. V Čáslavi jsme si dali věci do úschovy a šli na prohlídku města. Ve městě jsme si sedli k plotu a pozorovali lidi. Máme štěstí, na prdy. Kolem nás prošel ňákej chlápek, otočil se za náma a hodil takovu sojku, že holubi odlítali ze střech. Při procházce městem sem si stoupnul k výloze a díval jsem se do ní a vedle mě byl automat na Popcorn. Najednou se začal někdo gebit a řikal: „ACH ACH ACH Ochutnej můj popcorn, je dobrý“.
Pak jsme pokračovali do … hospy. Dali jsme si polívku a teď tu pujim _i_o! Koukám, že jsme v celý hospodě sami. No aspoň se o nás staraj servírky. Dokonce kvůli nám na nás otočili větrák. OH (já) mám už asi půl hodiny sundaný boty a nikdo nic necejtí. Přesunuli jsme se do jedný herny, kde měli dávat štěstíčka k auťákům, ale dostal je jenom OH. Asi se barmance líbil. Asi po hodině si k vedlejšímu stolu přisedli ňáký lidi. Dvě blondýny a jeden buřtík. Ten dělal v kasárnách a za měsíc měl slušnejch jedenáct koliků ? pak se s nima dal dal do hovoru jeden Nizozemec, ale oni mu nerozuměli ani slovo, tak na všechno kejvali. Tak jim kupoval panáky a zval je na zvířecí porno. Místní honorace si pouštěla v jukeboxu skupinu Fousatej hat.
Nechali jsme si od číšnice z Ukrainy ohřát vodu na polívku, tu jsme snědli na náměstí. Potom jsme se chtěli jít vyspat za Penny market, ale cesto nám zkřížil cikán, zrovna šel z oslavy svých 29. narozenin, OH se ho zeptal „jak to jde“. Tak jsme s nim chvíli šli, ještě měl v ruce nedopitýho Ferneta. OŠ měl narážky, aby ta černá opice šla do hajzlu…, ale on slyšel, aby vychlad. To ho celkem nasralo tak Šímovi chtěl rozbít držku, pořád řval, že je v podmínce a strkal do Šímy – jak to cigoši vždycky dělaj. OH a já (MF) jsme už chtěli utéct, ale Ondra se snim pořád hádal. Aby se uklidnil, dali jsme si s nim Ferneta. Pak zase chtěl match v páce, OH teda šel. Cigi říkal, že když někdo z nás nepude na páku tak nám rozbije držky a když ho porazíme, tak nám je rozbije taky.
OH ho udělal hned, ještě si z něj dělal prdel jestli chodí do posilky… Nakonec dal cigi ránu OH. Už ani nevíme jestli jsme odešli, nebo utekli a jak, možná že jsme ho podřízli, ale nikdo si toho moc nepamatuje tak těžko říct.
Šli spát radši na druhou stranu města.

Den 5

Ráno jsme Čáslav opustili. Jako další cíl byla vybrána Stvořidla. Po příjezdu na Stvořidla jsme šli pěšky proti proudu, abychom našli nějaký pěkný kámen na zasloužený odpočinek, ale plno kamenů bylo již obsazených. Prostě tu byl nával lidu jak sviňa. Našli jsme velký plochý balvan, na kterém jsme se uhnízdili a bivakovali. Večer, když již všichni odcházeli, tak přišla na druhou stranu naproti nám rodinka (máma, táta, dcerka a 2 psi). Té holce bylo tak 12 let, měla tanga a šla skákat na naši stranu před nás po kamenech. To byl pohled, měla moc pěkný nohy a zadeček. Mňam.
Když odešli, rozdělali jsme v kameni oheň a udělali si 2 wietnamské údajně houbové nudlové polévky. Po jejich snědech jsme vyrazili k bufáči. V bufáči jsme potkali dva chlapíky, který byli už řádně nechmelený. Rozhlídli se po hospodě a vybrali si náš stůl. Jak jinak. Začali se s náma bavit přiťukli si na kameny a jejich nejčastější věta byla: „Pane vy jste jako žmoka“. Pak se odešli vysrat do řeky. Asi za půl hoďky se vrátili a ten jeden byl úplně mokrej. „No já sem se koupal nahatej a když jsem vylez a voblík jsem se tak jsem tam znova spadnul“. Pak odešli na nádraží za nějakou kundou. Jeden bufáč zavřeli a tak jsme šli do druhého. No hnusnější pivo jsem ještě nechlastal.
Dali jsme si G, to byl maximální kentus pak jsme si dali mušketýra, to byl tak humáč. Na základě toho vznikl tento vtip: Víte proč Češi pijou tolik piva? Protože doufaj, že to další bude lepší! Autor je OH. Tak jsme se radši sebrali a šli spát.

Den 6

Ráno jsme vstali šli se vysrat a pak zas na ten kámen, kde jsme si udělali polívku a guláš. Teď tu ležíme a za chvíli vyrazíme vstříc novým dobrodružstvím. Momentálně se nacházíme na zastávce Stvořidla. Je tu ňáká baba a stěžuje si ňákýmu chlapovi jak je všechno hrozný. Proč není radši v klidu? „I’m very happy people“, I’m people very happy“. Vystoupili jsme v Ledči n./S., chvíli jsme se procházeli a pak jsme zatáhli do hospy, ale nemaj tu jídlo, je 13:30 a tak se asi přestěhujem jinam. Zabil jsem 2 souložící mouchy a OŠ o mě tvrdí, že jsem kazišuk! Tak už jsme v té jiné knajpě. OH + FR si dali smažák, OH kaďák kaťák. Sedí zde fakt pohodoví hoši. Je jim tak 60 – 70. Sou vožralý jak žmolky, vůbec jim nejde rozumět co říkají. Fráňa si je nahrává do telefonu. Tak další člověk si práve na nás usral. Slyšel to OH a říká, že to stálo za to. Jsem zvědavej jak dlouho tu ještě budou…
My na to máme velký štěstí – samozřejmě si přisedli k nám. Byli totálně na žmolku. Také nezapomněli polejt Fráňu pivem. Po pár hodinách, kdy už to překročilo únosnou hranici odcházíme. Zapadáme do restaurace „Na Růžku“. Fráňa má stále negativní náladu vůči všemu živému.
Dali jsem si výborný žrádlo (OH, OŠ) – bramborák plněnej masem. Jedno dítě mi tam málem vypíchlo voko špejli, tak jsme zase odešli na nádraží. Nasedli jsme do vlaku, kterej nás dovez do Českého Šternberka a teď tam sedíme a pijeme sedm kulí. Fráňa je furt nasranej. Po jednom pivu jsme šli spinkat, našli jsme dobrej flek kousek nad stanicí vlaku, ani jsme nic navařili, protože jsme byli všichni unavený.

Den 7

Ráno nás vzbudily vosy a blbec se sekačkou. Uvařili jsme tradičně 2 čínský polívky a dali si bezva Tulip párečky. Pak jsme šli na hrad, zrovna tam sokolník začal vyprávět o orlech a poštolce, ta útočí v rychlosti až 350 km/h, na prohlídku jsme se free nepodívali, protože to u vchodu kontrolovali. Tak jsem šli dolů do hospy, zase jsme potkali místního ožralu – vyschlí rambo.